V pátek večer jsem konečně měla látku doma a v sobotu předávám ušité dílo. Týpí je prý jednoduché, zvládne i začátečník. To stihnu v pohodě. Našla jsem rozměry, ale začal hlodat červík...mají to vůbec správně?? Není problém, manžel přepočítá. A bylo postaráno o "hezký" večer. Osvěžili jsme si různé vzorečky, poučky a věty. Škrtali, měřili, přepočítávali. Teoreticky problém nebyl.
Ovšem, praxe se rozcházela s teorií!!! Jakmile jsme látku položili na tyče, teorie byla na nic. Různě jsme šibovali tyčemi pak zas Pythagorovou větou. S přibývajícím časem vzrůstalo napětí. V hlavě blikal majáček, zítra máme oslavu a ještě jsem nestřihla!! A pak jsem teda střihla .....a špatně. Jo, doopravdy. Znova tady měřit, počítat a stříhat. Na podruhé už to vypadalo slibně, tak honem šít, ať to stihnu.
Jéé, ještě okýnko. Bude sloužit pro hraní maňáskového divadla. Tudíž musí být i záclonka, v případě potřeby - opona. Chtěla jsem to mít krásné, čti začištěné ze všech stran aneb: jak si zkomplikovat práci.
A v reálu ušité. S kontrastní okenicí a momentálně zavřené.
V kapse pod oknem můžou odpočívat loutky, které zrovna nebudou hrát.
Nakonec jsem stihla ušít i vnitřní oboustrannou deku a polštář.
Vychytávka - v rozích deky jsou růžky, kam se tyče zapíchnou a stan se ani nehne.
Na oslavu jsem přijela s divným pocitem. Nestihla jsem totiž doma vyzkoušet, jestli bude stan na tyče vůbec pasovat. No, byly to nervy tahle kompletace a následně stavba. Max pomáhá a září nadšením.
Jupíí, týpí stojí, nepadá a líbí se. Max se do něj hnedle nastěhoval i s polštářem. Radost jsme měli všichni :) a já možná největší.
A jedno vím na 100% : teepee už nikdy šít nebudu!