Přeskočit na hlavní obsah

Už nejsem kovářova kobyla.

Ale ještě včera jsem byla!
Jojo, styděla jsem se vyndat někde svoji peněženku. Byla to ostuda :(.
Ale dnes už jsem se mohla  při placení vytasit s novou. Konečně jsme nemusela tahat pokoutně peníze přímo z kabelky. A nedej bože, když jsem se s někým dala do řeči a prý: "Tak ukažte, co šijete." Já se kroutila, dávala odkazy na internet, ale tu starou peněženku jsem fakt ukázat nemohla. Trapas. 
Vymyslela jsem si kombinaci s koženkou. Snad moje stará Veritaska nezklame a popere se s ní. Už jen přilepení koženky k výztuze byl oříšek.
Jdu na to. Když sešívám peněženky, musím trochu "rozebrat" stroj, abych tam vůbec všechny vrstvy nacpala. A do toho ještě ta koženka. Odmontuji tedy přední kryt, žárovku a jsem zvědavá na výsledek. 
Jo! Dala to! Tyhle východoněmecké mašiny jsou prostě k nezaplacení! 
Peněženka, tak jak ji ode mě znáte. Kapsičky na karty, přihrádky a zipovka na drobné.
Abych měla v čem tygra nosit, ušila jsem si do sady rychlokabelku.  Ne, že by byla rychle ušitá, ale používám na "rychlé nošení"....šup do auta, šup na nákup, šup na návštěvu. Uvnitř spešl kapsičky na brýle, mobil, klíče a úplně mně takhle malá stačí.
 No, nebo je to tím, že jsem si ještě žádnou velkou kabelu neušila :).

Z téhle parádní látky jsem šila i tašku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...