Přeskočit na hlavní obsah

Když okolo hlavy poletují motýli...(Německo)

A to se může stál i vám docela jednoduše :).
Na nádraží ve Staré Pace zakoupíte NISA-ODRA-TICKET za 320 Kč, který platí pro 5 osob!!!A teď sledujte, co se dá s tímto lupenem všechno podniknout. Cestování vlakem je prostě nejlepší pohoda. 
V Liberci přestoupíte a pojedete do Žitavy. Tam to pěkně to navazuje, za 20 minut se odjíždí po úzkokolejce parní mašinou (více info ZDE) do přestupní stanice BERTSDORF. Stále jedeme na tiket NISA-ODRA, jen si musíme připlatit za jízdu historickým vlakem 5 euro / dospělá osoba.
Není nad to, stát při jízdě venku na plošině a pozorovat okolí.
Přestupní stanice Bertsdorf a odtud máte dvě možnosti.
1. Pokračovat do Oybin, což jsme už vyzkoušeli při jiném výletu KLIK.
2. Přestoupit a pokračovat do Jonsdorf a navštívit Motýlí dům, stejně jako my.

Vystupujeme v Jonsdorf Haltesttele a procházkou za slunečného počasí dojdeme k Schmetterlingshaus (zde více INFO).
V budově nás nejdříve flákne pořádné teplo, tak sundáváme svršky a bude hůř až vejdeme do tropické haly, kde žijí exotičtí motýli. Víc jak 200 okřídlenců (35 druhů) si tu poletuje, sem tam si dají trochu nektaru, občas si nás spletou s květinou a snaží se usednou  třeba na rameno.
Ve vstupní hale si prohlížíme terárka s hady, sklípkany, chameleóny a další havětí. Největší úspěch má mořské akvárko s korálovými rybičkami a vodní želvy. 
Návštěvu zakončíme občerstvením (nabídka nic moc) a dětském koutku. Procházíme Kurort Jonsdorf. Ó škoda, že už jsem dospělá a vím, že se nesluší sebou fláknout na zem, když bolí nohy. 
K výletu patří káva, dortíky....a v příjemném únorovém počasí to jde i venku.
Parkem, kolem kostela a k nádraží. Do Žitavy se vracíme se opět parním vlakem.


Lístek ODRA-NISA platí i jako zpáteční až do Staré Paky. 

Výlet s těmi nejmilejšími....no co je víc?!


24.2.2019

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...