Přeskočit na hlavní obsah

Když okolo hlavy poletují motýli...(Německo)

A to se může stál i vám docela jednoduše :).
Na nádraží ve Staré Pace zakoupíte NISA-ODRA-TICKET za 320 Kč, který platí pro 5 osob!!!A teď sledujte, co se dá s tímto lupenem všechno podniknout. Cestování vlakem je prostě nejlepší pohoda. 
V Liberci přestoupíte a pojedete do Žitavy. Tam to pěkně to navazuje, za 20 minut se odjíždí po úzkokolejce parní mašinou (více info ZDE) do přestupní stanice BERTSDORF. Stále jedeme na tiket NISA-ODRA, jen si musíme připlatit za jízdu historickým vlakem 5 euro / dospělá osoba.
Není nad to, stát při jízdě venku na plošině a pozorovat okolí.
Přestupní stanice Bertsdorf a odtud máte dvě možnosti.
1. Pokračovat do Oybin, což jsme už vyzkoušeli při jiném výletu KLIK.
2. Přestoupit a pokračovat do Jonsdorf a navštívit Motýlí dům, stejně jako my.

Vystupujeme v Jonsdorf Haltesttele a procházkou za slunečného počasí dojdeme k Schmetterlingshaus (zde více INFO).
V budově nás nejdříve flákne pořádné teplo, tak sundáváme svršky a bude hůř až vejdeme do tropické haly, kde žijí exotičtí motýli. Víc jak 200 okřídlenců (35 druhů) si tu poletuje, sem tam si dají trochu nektaru, občas si nás spletou s květinou a snaží se usednou  třeba na rameno.
Ve vstupní hale si prohlížíme terárka s hady, sklípkany, chameleóny a další havětí. Největší úspěch má mořské akvárko s korálovými rybičkami a vodní želvy. 
Návštěvu zakončíme občerstvením (nabídka nic moc) a dětském koutku. Procházíme Kurort Jonsdorf. Ó škoda, že už jsem dospělá a vím, že se nesluší sebou fláknout na zem, když bolí nohy. 
K výletu patří káva, dortíky....a v příjemném únorovém počasí to jde i venku.
Parkem, kolem kostela a k nádraží. Do Žitavy se vracíme se opět parním vlakem.


Lístek ODRA-NISA platí i jako zpáteční až do Staré Paky. 

Výlet s těmi nejmilejšími....no co je víc?!


24.2.2019

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).