Přeskočit na hlavní obsah

Když okolo hlavy poletují motýli...(Německo)

A to se může stál i vám docela jednoduše :).
Na nádraží ve Staré Pace zakoupíte NISA-ODRA-TICKET za 320 Kč, který platí pro 5 osob!!!A teď sledujte, co se dá s tímto lupenem všechno podniknout. Cestování vlakem je prostě nejlepší pohoda. 
V Liberci přestoupíte a pojedete do Žitavy. Tam to pěkně to navazuje, za 20 minut se odjíždí po úzkokolejce parní mašinou (více info ZDE) do přestupní stanice BERTSDORF. Stále jedeme na tiket NISA-ODRA, jen si musíme připlatit za jízdu historickým vlakem 5 euro / dospělá osoba.
Není nad to, stát při jízdě venku na plošině a pozorovat okolí.
Přestupní stanice Bertsdorf a odtud máte dvě možnosti.
1. Pokračovat do Oybin, což jsme už vyzkoušeli při jiném výletu KLIK.
2. Přestoupit a pokračovat do Jonsdorf a navštívit Motýlí dům, stejně jako my.

Vystupujeme v Jonsdorf Haltesttele a procházkou za slunečného počasí dojdeme k Schmetterlingshaus (zde více INFO).
V budově nás nejdříve flákne pořádné teplo, tak sundáváme svršky a bude hůř až vejdeme do tropické haly, kde žijí exotičtí motýli. Víc jak 200 okřídlenců (35 druhů) si tu poletuje, sem tam si dají trochu nektaru, občas si nás spletou s květinou a snaží se usednou  třeba na rameno.
Ve vstupní hale si prohlížíme terárka s hady, sklípkany, chameleóny a další havětí. Největší úspěch má mořské akvárko s korálovými rybičkami a vodní želvy. 
Návštěvu zakončíme občerstvením (nabídka nic moc) a dětském koutku. Procházíme Kurort Jonsdorf. Ó škoda, že už jsem dospělá a vím, že se nesluší sebou fláknout na zem, když bolí nohy. 
K výletu patří káva, dortíky....a v příjemném únorovém počasí to jde i venku.
Parkem, kolem kostela a k nádraží. Do Žitavy se vracíme se opět parním vlakem.


Lístek ODRA-NISA platí i jako zpáteční až do Staré Paky. 

Výlet s těmi nejmilejšími....no co je víc?!


24.2.2019

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...