Přeskočit na hlavní obsah

Jak zabavit dítě a babičku.


Dva dny, nabitý program, nadšený chlapeček i babička. 

Opět po roce máme s chlapečkem dva dny pro sebe.
Tak vymyslet něco, aby byl Max co nejvíce nadšený, nenudil se no a aby to bavilo i mě.
Ač nerada, volím jako dopravní prostředek auto. Máme toho totiž hodně v plánu. Tak jedeme....


1. zastávka: Minizoo Ringelland (před Kutnou Horou) je malinký zoopark s cirkusovou manéží (představení o víkendu), který provozuje drezerská rodina  Ringelových. Po zrušení státních cirkusů měla být zvířata zastřelena, tak si je rodina "adoptovala". Viděli jsme sibiřské tygry, lvy pustinné, pumu nebo dikobrazy. Krátká procházka, ale po hodinové jízdě autem, příjemná. Chlapeček, jako všechny děti, miluje zvířata, či-li účel splněn :).
 Více zde: ringelland

2. zastávka: jdeme se ztratit. A to do slova. Čeká nás Kukuřičné bludiště. 

Nachází se těsně před Kutnou horou.

 A bloudíme a bloudíme....
Snažíme se najít všechna písmenka do tajenky.
Dává mám to zabrat, už jsme tu skoro hodinu.

 Doporučuji mít sebou sváču, pití a trpělivost :).
Hurá, doblouděno a máme cenu pro vítěze!

3.zastávka: rozhledna  Kaňk (Havířská bouda) asi 3 km od bludiště.
Více informací tady.
 Okouknout svět z výšky není nikdy k zahození.
 Opravdu chceš do KostniceChlapeček kývá hlavou. Dobře, nečekaná 
4. zastávka v Sedlci v Kostnici.
Maxovi se zdála výzdoba z lebek a kostí vlastně srandovní. Info o otvírací době, vstupném tu.
Do Zruče nad Sázavou zbývá 36 kilometrů, což už je brnkačka.
Prošmejdit ubytování a pokračujeme v programu :).
5. zastávka zámek Zruč nad Sázavou.
Mám ráda zámky a tenhle stál za to. Kupujeme si malý okruh na 40 minut, aby to Maxe bavilo.
Maxe fascinuje brnění.
Já se zase rozněžním u panenek a že jich tu mají.
Pro rychlejší přesun mám sebou koloběžku a vnouček kolo. 
Jen tu cestu jsem vybrala špatnou, tak musíme přes schody :).
5. zastávka - zručské dětské hřiště
Mimo jiné tu je naprosto fantastický kuličkový ráj. Začínáme na malém...
Tohle je naprostá pecka!!
 A jde se na to. Jen nevím, jestli se tu víc vyřádil Max nebo já. 
 Parádní dráhy, tunely, skokánky, přejezdy, serpentiny....
 Děti mohu po dráze lézt, sledovat nebo popostrčit kuličky...což je super.
Na oploceném hřišti vidíme spoustu prolejzaček, lanovku, kolotoče, houpačky... 
Dá se také využít příjemný stín pod stromy.
Nás ale lákalo dopravní hřiště.
 Za 20 kč na 20 minut půjčíte řidiči šlapací vozidlo a pak jsem dělala 20 minut chodce :).
 Mimo otevírací dobu, se na hřišti můžou děti prohánět třeba na svém kole. Já to dávala na kolobrndě.
 Více o hřišti se dovíte tady.
Zpátky jedeme přes zámecký park.
Plníme úkoly, které si na nás nachystal zámecký pejsek.
Zase špatná cesta, ale s Max to zvládá.
Večer ještě s parťákem posedíme na balkóně a vychutnáme si bylinkový čaj :).
Druhý den míříme do Vodního domu, což je zastávka č. 6., vzdálená od Zruče asi sedm kilometrů.
 Vítá nás pořádná ryba a tajemný tunel...
Mikroskop a poznávačka vodních potvůrek, které nejsou běžným okem vidět.
Copak asi rybičce bude chutnat....?
Vteřina odpočinku..
Prostě se sem vyplatí zajet, děti zjistí spoustu zajímavostí o vodě a doprovod vlastně také:).
A co teprve venku....
 Sundat boty, připravit svaly: umělé vodní toky, ovládáme pomocí čerpadel,  pump, 
vodních mlýnků, hrází a rozvodníků.
Je to makačka.
Doporučuji být tu hned ráno, když jsem odcházeli , už tu bylo hodně lidí.
Zastávka č.7....včelí svět.  Tak tam ani nejezděte, nestálo to za to..
Myslím, že tu mají hodně co vylepšovat, aby byla expozice více zajímavá.
Mrkněte sem včelí svět.
Zdaleka nekončíme. Zastávka č. 8. ... Babka. Malou procházkou se dostaneme na místo.
 Opravdu tu na nás čeká Babka v celé kráse, ale vylézt na ni nemůžeme :(.
Tohle je ta správná Babka, rozhledna s krásným výhledem.
Více info tady Rozhledna Babka
Poslední zastavení č.9. asi na poloviční trase domů je v malé vesničce Štít.
Biopark Štít se dostal díky koronaviru do tíživé situace a tak jsme vstupným alespoň trochu podpořili jejich snahu pomáhat zvířatům v nouzi. 
Tygři, pštrosy, opice, papouškové, lev, lemuři... Nás pobavily nejvíc neskutečně čilé želvy.
 Taky jsem si pohladili krajtu, zatím neškodné mláďátko.


Už vloni jsme s Maxem podnikli super dvoudenní výlet do Polska, více zde.

Pobyt 20.7. - 21.7.


























Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...