Přeskočit na hlavní obsah

Jak si těsně přes Štědrým dnem zkomplikovat život.

Nápad ušít látkové pexeso jsem dostala na poslední chvíli. 
Objednat látku s předtištěným motivem traktorů trvalo pár minut. 
A nejsem troškař, vyberu to největší - 50 kousků. 
Jak na to? Látka je slabá bavlna, to znamená podžehlit pevnou výztuhou.
Začíná se to komplikovat, myslela jsem, že to bude raz dva hotové.
 Na vrchní stranu použiji softshell. Je pěkně silný a hlavně ho mám zásobu :).
Tak a teď sešít vše dohromady. Zvolila jsem podle mě nejjednodušší techniku...
óóó, jak se člověk dokáže mýlit.
 Každý čtvereček obšívám cik-cak stehem. Pokud možno vše rovně a přesně. 
U devatenáctého čtverce začínám nenávidět traktory, poté i kombajny a další stroje,
které ani neumím definovat.
Jen představa radosti vnoučka drží moji nohu na pedálu.
Zbývá rozřezat - to bude brnkačka. Řezacím kolečkem to půjde jedna radost.
Omyl. Prostě to nešlo.
 Nůžky do ruky, pečlivě a opatrně stříhám těsně podél švů TĚCH!! 50 kartiček.
Do čeho pexeso uložit, aby se nepoztrácelo?
Spíchnu sáček, přidělám průchodky a brzdička s gumičkou to jistí.
A třeba na výlet stačí vzít jen část pexesa, na což stačí pružný pásek (opravdu někdy vymýšlím blbosti). Stíhám, dárek hotový, už se těším až ho vnouček objeví pod stromečkem.
Dnes už můžu  napsat i recenzi.... kartičky se dobře chytají, jsou velmi příjemné na omak, můžou se ohýbat (díky výztuze drží tvar) a větší velikost shledávám jako výhodu. Jen ten prcek se vyzná v traktorech lépe než já a tak nemám šanci vyhrát :).

A na další "hračky", které jsem šila mrkněte tady KLIK a tady KLIK.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...