A kdybych nejela vlakem....

nepotkám toho ochotného turistu, co se vracel ze Slovenka a pomohl mně s kolem. Nepotkám úžasnou rodinu, která se cestovala z Ukrajiny, kde jezdili na kole. Nepotkám ukecaného kluka, který jezdí až z Moravy do Německa nakupovat potraviny. Nepotkám milé německé důchodce, kteří si chtěli se mnou popovídat, jenže ta moje němčina (děti, učte se jazyky!!!). 
Nastupuji v Bělohradě, přestupuji ve Staré Pace.
Takhle cestují kola v prázdném vlaku.
Další fofr přestup v Liberci. Stihnu to? Při výstupu z vlaku slyším hlášení:"Ukončete nástup, vlak do Žitavy je připraven k odjezdu".
Můj itinerář se hroutí, po zádech začíná stékat pot. 
Běžím ke schodům,
házím kolo na rameno, 
sbíhám schody, 
sundávám kolo, 
probíhám podchodem, 
házím kolo na rameno, 
vybíhám schody, 
sundávám kolo a metoším k vlaku...uf. Rudá, udýchaná se snažím elegantně vplout do plného vagónu. Bylo to o fous.
Vystupuji v Bischofswerdě a vyrážím omrknout město. Ale ouha....něco se tu děje. Na mě moc aut, odjíždím a město si prohlédnu při cestě zpět.
Příprava se nesmí podcenit, teoreticky mám trasu zmáklou. U počítače bylo vše jasné. I v praxi zatím vypadá značení dobře, tak jsem zvědavá, jestli zabloudím.
Počasí slušné, jen cesty se mění , paráda. Projíždím vesničkami, lesem, po cyklostezce. Když už se musí po silnici, cyklisté využívají chodníky (chodci dneska stejně jezdí auty). Musím pochválit německé řidiči, jsou velmi tolerantní a ohleduplní vůči cyklistům. Cítila jsem se na kole bezpečně a to i v Drážďanech.
Patřím mezi kochací cyklocestovatele, tak se kochám. Památky, zámky, kostely, smírčí kříže.
Sraz s parťákem (synem) mám u Blaues Wunder. Modrý zázrak nazývají Němci tento most z roku 1893.
Neděle odpolko a tady to žije. Hraje hudba, Němci popíjejí pivko, korzují po mostě, děti skotačí...a na mě čeká za odměnu zlatý mok.
Do centra Drážďan šlapeme okolo Labe, sluníčko hřeje. Potkáváme rodinky s kočárky, bruslaře, páry na procházce, cyklisty, běžce. Nebo lidé posedávají na lavičkách, odpočívají na dekách, grilují......pohodová neděle. Že by za to mohla nedělní zavírací doba?!
Druhý den máme v plánu ochutnat víno přímo u vinaře. Jenže to si tam nejprve musíme  na kole dojet. Odpoledne se počasí umoudřilo a my projíždíme romantickým Radebeulem. 
A že tu holdují vínu, je naprosto jasné.
Zaparkováno, objednáno a zkusíme vína z německých vinic.
Červené nebo bílé? 
Prodloužený víkend končí a mě čeká cesta na kole zpět do Bischofswerdy a pak vlakem domů. 
Podařilo se vyčistit hlavu a unavit tělo a o to mně šlo :). Cestou zpátky svítilo sluníčko, padaly malé kroupy, trochu pršelo a mně to vůbec nevadilo.
 Náměstí v Bischofswerdě působilo v úterním odpoledni ospale. Jó, to v neděli, to tu byl jiný  cvrkot.
Malebné uličky a zákoutí ve městě.
Který vlak mě asi odveze domů?

A jaký cyklovýlet se dá podniknout s 17 měsíčním prckem? To se dozvíte  zde.