Přeskočit na hlavní obsah

Babička, která nepeče, svišť a cyklistka (Elberadweg l.)

Zajet si na kole do Drážďan musí být paráda.

Dlouho už pokukuju po cyklostezce do Drážďan. O parádní cyklostezce Labským údolím, které patří do chráněných památek UNESCO. Už se vidím, jak projíždím národním parkem podél Labe, míjím kolesové parníky, stolové hory, malebná městečka, hrázděné domky, zámky.  Labe zde vytvořilo vůbec nejhlubší pískovcový kaňon v Evropě.... no, krása nesmírná, co vám mám povídat. Teď mám konečně možnost si ji projet. Těším se na ten pocit štěstí z pohodové jízdy kouzelnou přírodou.
Výlet na pár dní, ubytování a veškerý servis mám zajištěný u syna v Drážďanech. Ráda bych ještě projezdila okolí, tak si první cestu zkrátím vlakem do Děčína a pak už budu šlapat. Nadšeně líčím dceři svoje představy o cyklovýletu. Básním o tom před ní už asi měsíc. Poslouchá, přikyvuje a pak říká: "Co když pojedeme s tebou?!" Užasle koukám na dceru a na 1,5rok malého prcka. To jsem fakt nečekala.
Lze odmítnout, když chce moje dospělé dítě se mnou vyrazit na cyklodovču?
Lze odmítnout, když mám možnost být s vnukem?
Lze odmítnou, když si můžeme užít pár společných dní?
Vteřinu jsem váhala, ale pak už následovalo úplně největší nadšení!!! A plánování...

Trochu musíme upravit původní plán. Vlakem si dojedeme o něco dál, tím lehce zkrouhneme kilometry na 50km. Maxmilián se zatím k našemu nápadu nevyjádřil. Aby věděl, co ho čeká a co si na něj jeho maminka vymyslela, vyrážíme trénovat. Šlo to rychle, usnul za10minut.
No a to místo v brašnách, které jsem plánovala na šatičky (předpokládala jsem večerní korzo po Prager Straße), holt zaplníme náhradním oblečením pro nejmenšího cestovatele.

V tuto chvíli už šlapeme okolo Bad Schandau směr Drážďany.......svišť, cyklistka a babička, která nepeče.

Jak to všechno dopadlo.....čtěte zde.



















Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...