Přeskočit na hlavní obsah

Jako študentka jsem jezdila stopem, jako babička cestuji s Blablacar.

Že nevíte co je Blablacar?
V minulém století se člověk se postavil na kraj silnice, párkrát mávl na projíždějící auto  a už se frčelo. Za Prahou na "výpadovce" nás tenkrát  stávala dlouhá řada stopařů.
Proč jsem jezdila stopem? No...bylo to rychlé a já chtěla jsem být co nejdříve doma.
A jestli jsem se bála? V 18 letech? Ničeho! O mobilech se nám tehdá ještě ani nezdálo, tudíž i rodiče byli v klidu, páč nic netušili.

Ovšem dnes...to je jiná liga.
BlaBlaCar je největší komunita pro spolujízdu na světě. Spojuje řidiče s volnými místy v autě a cestující na stejné trase. Díky spolujízdě pak šetří čas i peníze.
Jsem moderní babička, tak jsem se zaregistrovala a tím stáhla věkový průměr účastníků :). Svoje místo si rezervujete on-line, zdar technice. Výlet z Prahy do Drážďan vyjde na 110 kč. Nejde o ušetřený kačky, ale máte šanci potkat zajímavé lidi. O tom teď všude píšou, protože potkávat zajímavé lidi dnes frčí!

No a teď s pravdou ven. Než jsem zarezervovala svoji jízdu, pročetla jsme profily "mých" řidičů snad 100x. Jejich mobilní čísla jsem dala rodině, aby volali během jízdy a řidič tím pochopí, jak  jsem hlídaná. Taky jsem zkoumala jejich fotky, jestli jim nekouká z očí nějaká kulišárna. Jsem už starší a obezřetná. Nenechávám nic náhodě a do batohu pro jistotu strkám pepřák. Při podezřelém pohybu jsem odhodlaná sprej vyhrabat a použít. Co když ale nabídne odložení batohu do kufru...? Jsem v háji. Ne, nedám ho z ruky!
 
Možná ještě před nastoupením vyfotím SPZetku. Jojo, dobrý nápad. Jenže jak to technicky provést a nevzbudit podezření. Přeci se nepostavím před auto: Pane pardon, jen si vyblejsknu vaši značku a rozešlu po příbuzných. Uvidím tedy podle situace. Důležitý je nabitý mobil na 100%. Já do něj naprala snad 300.  Nadešel čas odjezdu, už se nedá nic dělat, zarezervováno, rozhodnuto a hurá na výlet s lehkým chvěním okolo žaludku....a proč to všechno ?

V Drážďanech se konají o víkendu největší městské slavnosti. Hudba, show, divadla, gastronomie, trhy a v neděli večer  zakončí slavnosti obrovský ohňostroj. 







Štítky:

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...
Read more »

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...
Read more »

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...
Read more »