Jako študentka jsem jezdila stopem, jako babička cestuji s Blablacar.

Že nevíte co je Blablacar?

V minulém století se člověk se postavil na kraj silnice, párkrát mávl na projíždějící auto a už se frčelo. Za Prahou na "výpadovce" nás tenkrát stávala dlouhá řada stopařů.

Proč jsem jezdila stopem? No...bylo to rychlé a já chtěla jsem být co nejdříve doma.

A jestli jsem se bála? V 18 letech? Ničeho! O mobilech se nám tehdá ještě ani nezdálo, tudíž i rodiče byli v klidu, páč nic netušili.

Ovšem dnes...to je jiná liga.

BlaBlaCar je největší komunita pro spolujízdu na světě. Spojuje řidiče s volnými místy v autě a cestující na stejné trase. Díky spolujízdě pak šetří čas i peníze.

Jsem moderní babička, tak jsem se zaregistrovala a tím stáhla věkový průměr účastníků :). Svoje místo si rezervujete on-line, zdar technice. Výlet z Prahy do Drážďan vyjde na 110 kč. Nejde o ušetřený kačky, ale máte šanci potkat zajímavé lidi. O tom teď všude píšou, protože potkávat zajímavé lidi dnes frčí!

No a teď s pravdou ven. Než jsem zarezervovala svoji jízdu, pročetla jsme profily "mých" řidičů snad 100x. Jejich mobilní čísla jsem dala rodině, aby volali během jízdy a řidič tím pochopí, jak jsem hlídaná. Taky jsem zkoumala jejich fotky, jestli jim nekouká z očí nějaká kulišárna. Jsem už starší a obezřetná. Nenechávám nic náhodě a do batohu pro jistotu strkám pepřák. Při podezřelém pohybu jsem odhodlaná sprej vyhrabat a použít. Co když ale nabídne odložení batohu do kufru...? Jsem v háji. Ne, nedám ho z ruky!

Možná ještě před nastoupením vyfotím SPZetku. Jojo, dobrý nápad. Jenže jak to technicky provést a nevzbudit podezření. Přeci se nepostavím před auto: Pane pardon, jen si vyblejsknu vaši značku a rozešlu po příbuzných. Uvidím tedy podle situace. Důležitý je nabitý mobil na 100%. Já do něj naprala snad 300. Nadešel čas odjezdu, už se nedá nic dělat, zarezervováno, rozhodnuto a hurá na výlet s lehkým chvěním okolo žaludku....a proč to všechno ?

V Drážďanech se konají o víkendu největší městské slavnosti. Hudba, show, divadla, gastronomie, trhy a v neděli večer zakončí slavnosti obrovský ohňostroj.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není. Nejtežší je naskládat harmoniku. Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka nepasovala dohromady. ŠPATNĚ. Znova. ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty? Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení? Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic. ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

maraka-máme rádi kabelky

Prohledat tento blog