Přeskočit na hlavní obsah

Byla jsem v ráji. (Německo)

Ano.
Ráj.
Šicí ráj.
Sen všech švadlenek.
Prostě nebe na zemi.


Na tuhle akci už se chystám fakt dlouho a konečně to vyšlo. Trhy se konají 2x ročně a já měla datum už dlouho dopředu zaškrtnutý v diáři a nehodlala jsem se této "pracovní cesty" vzdát. Tak pojďte se mnou, alespoň v obraze, omrknout sen každé švadlenky.


V Holandsku jsou textilní trhy známy již dlouho a jsou velmi úspěšné. Od podzimu 2004 působí společnost  "STOFFMARKT HOLLAND" také po celém Německu. Více než 140 stánků nabízí nejnovější tkaniny a galanterii. Němečtí výrobci látek dorazili ze všech federálních států a účastní se i místní prodejci textilu. To vytváří úžasný mix a díky tomu je nabídka ještě rozsáhlejší, než byste očekávali.
Pocit blaženosti přichází hned u první stánku, kterých je mimochodem mraky. Ostatní ženy jsou na tom stejně :). A pozor - i pár mužů, kteří vybírali a byli z toho lehce v rauši, jsme potkali.  
Látky, látky a zas látky. Jo a občas je to proložený galanterkou.

U stánku č. 49 se už začínám ztrácet a to jich mám být asi 140. Puntíky, kytky, proužky, abstraktní vzory, vlaštovky, domečky, modrá, zelená, žlutá ....hraničí to se sebetrýzněním. Vím, že nemůžu koupit vše a přesto se vrhám k dalšímu pultu, vybírám, osahávám, nakupuji...
U stánku č. 88 je jasno. Smiřuji se s realitou, že nestačím prohlédnout úplně všechny látky, ale jdu do toho směle dál, budu se snažit skouknout všechno.
Nezapomenutelný zážitek. Doporučuji všem fanouškům látek udělat si čas. Drážďany nejsou daleko a opravdu to stojí za to. Možná to tak z fotek nevypadá, ale metráž byla pěkně naaranžovaná, role srovnané, na pannách ukázky, co lze z látky ušít, jen my to zapomínaly občas dokumentovat na foťák. Ceny se pohybovaly od nejlevnějších cca 3 eura za 1 metr, standart 8-15 euro/1m a pak to šlo lehce nahoru. Některé látky mají už nastříhané po půl metrech nebo po metru, při koupi více kusů sleva.
Neskutečný výběr, nic pro slabé a nerozhodné povahy.
Za fotky děkuji dceři a za trpělivost vnoučkovi.











Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).