Přeskočit na hlavní obsah

Byla jsem v ráji. (Německo)

Ano.
Ráj.
Šicí ráj.
Sen všech švadlenek.
Prostě nebe na zemi.


Na tuhle akci už se chystám fakt dlouho a konečně to vyšlo. Trhy se konají 2x ročně a já měla datum už dlouho dopředu zaškrtnutý v diáři a nehodlala jsem se této "pracovní cesty" vzdát. Tak pojďte se mnou, alespoň v obraze, omrknout sen každé švadlenky.


V Holandsku jsou textilní trhy známy již dlouho a jsou velmi úspěšné. Od podzimu 2004 působí společnost  "STOFFMARKT HOLLAND" také po celém Německu. Více než 140 stánků nabízí nejnovější tkaniny a galanterii. Němečtí výrobci látek dorazili ze všech federálních států a účastní se i místní prodejci textilu. To vytváří úžasný mix a díky tomu je nabídka ještě rozsáhlejší, než byste očekávali.
Pocit blaženosti přichází hned u první stánku, kterých je mimochodem mraky. Ostatní ženy jsou na tom stejně :). A pozor - i pár mužů, kteří vybírali a byli z toho lehce v rauši, jsme potkali.  
Látky, látky a zas látky. Jo a občas je to proložený galanterkou.

U stánku č. 49 se už začínám ztrácet a to jich mám být asi 140. Puntíky, kytky, proužky, abstraktní vzory, vlaštovky, domečky, modrá, zelená, žlutá ....hraničí to se sebetrýzněním. Vím, že nemůžu koupit vše a přesto se vrhám k dalšímu pultu, vybírám, osahávám, nakupuji...
U stánku č. 88 je jasno. Smiřuji se s realitou, že nestačím prohlédnout úplně všechny látky, ale jdu do toho směle dál, budu se snažit skouknout všechno.
Nezapomenutelný zážitek. Doporučuji všem fanouškům látek udělat si čas. Drážďany nejsou daleko a opravdu to stojí za to. Možná to tak z fotek nevypadá, ale metráž byla pěkně naaranžovaná, role srovnané, na pannách ukázky, co lze z látky ušít, jen my to zapomínaly občas dokumentovat na foťák. Ceny se pohybovaly od nejlevnějších cca 3 eura za 1 metr, standart 8-15 euro/1m a pak to šlo lehce nahoru. Některé látky mají už nastříhané po půl metrech nebo po metru, při koupi více kusů sleva.
Neskutečný výběr, nic pro slabé a nerozhodné povahy.
Za fotky děkuji dceři a za trpělivost vnoučkovi.











Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...