Přeskočit na hlavní obsah

Testujeme Leo Express. (Polsko - Krakov)

A rovnou do Krakova, historické rezidence polských králů, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO a je druhé největší město v Polsku.
Proč jedeme v téhle zimě? 
Už se nám stýskalo po výletě, po zážitcích, prostě jen sbalit bágl a cestovat. A Maxmilián si moc přál jet zas někam vlakem. Okukujeme nabídku levných jízdenek, vyhledáme hostel na bookingu a vyrážíme v osvědčené sestavě: syn, dcera, vnouček a já.
Cestování by nemělo stát majlant, i my se snažíme vejletit nízkonákladově:
  • 658 Kč / osoba Pardubice - Krakov a zpět (viz Leo Express ), dítě zdarma
  • ubytování v hostelu za krásných 274 Kč na dvě noci/ osoba a za dítě nic nechtěli :) 
  • parádní prodloužený víkend za 932 Kč pro jednoho

Ve vlaku se dá s malým klukem dělat spousta věcí, hrát, povídat, pojídat, koukat z okna. Byla to fofr jízda v Leo-Expressu. V Bohumíně přesedáme na autobus a pokračujeme do Krakova.


Vítá nás mrazivý, ale slunečný  Krakov. Hned u nádraží mapa jako hrom, ale íčko je íčko :).


Se zimou se počítalo. Konečně jsem vytáhla lyžařské funkční triko, které už léta čeká ve skříni na svou  premiéru. Dále to jistí hřejivá flíska a jégrovky :). A Max je také jak ve vatě, žádný strach.


 A protože se nejlépe  plánuje v klidu u horkého svařáku, zasedáme k poradě v příjemném baru.


Hostel jsme vybrali co nejblíže k centru, perfektní poměr cena - poloha. Když jsme otevřeli hlavní dveře, zatrnulo ve mně :(. Ale stejně jako v životě, nehodnotit po prvním dojmu, dát tomu šanci :). Usměvavá recepční, teplo, čisto, vybavená kuchyň, příjemná společenská místnost a různí cestovatelé, jak už to tak v hostelech chodí. Musím uznat, že takovéhle ubytování má zajímavou atmosféru. Max ani nechtěl jet domů, jak se mu tu líbilo.


Krakov má 766 739 obyvatel, spoustu kostelů, historických budov, parků a synagog.


Nad řekou Vislou na Wawelském vrší stojí královský hrad, zámek a katedrála.

Mě nadchla budova Collegia Maius, původní historické sídlo Jagellonské univerzity. Byla založena v roce 1364, po  Karlově  v Praze. Právě po těchto schodech chodíval i Koperník.



Když jsme unavení, vyhrává cukrárna s dětským koutkem. My padáme vyčerpaně do křesel, srkáme kávu a Max ožívá. Děti se umí nádherně samoobživit.
Rádi chodíme tam, kam chodí místní. Na Novém náměstí v židovské čtvrti je kruhová budova tržnice s nabídkou ovoce, zeleniny a rychlého občerstvení. Nejhojněji se tu nabízejí místní zapiekanky - delikatesa! Příznivce "bleších" trhů by si tu také přišli na své.
Už ten název láká: PIJALNIA WODKY A PIWA - jdeme tam :). Zajímavý interiér, velký výběr, my si dáváme pivko. Závěrečné foto samo pouze pro fotografa.
Ještě stále jsme v Kaziměři -  židovské čtvrti. Musíme ochutnat i něco košer a zas si pochutnáváme.
Výběr malebných hospůdek je fakt neskutěčný. Krakov doporučuju gurmánům!!
Úplně nečekaně se nám procházka židovkou čtvrtí mění v degustaci místních specialit, teď jdeme ochutnat svařák do vyhřátého" stylového stanu". 
Neopakovatelná atmosféra krámků a hospůdek.
V Krakově nebudete strádat ani hladem ani žízní. Taky se tu neztratíte, díky info-mapám na každém rohu, za to místním palec hore.
Jasně že mě nadchly taky tyto kroužky o průměru cca 17 cm. Pletou se ručně za dvou válečků, pak se ponoří do vařící vody, aby už více nekynuly. Mají krásný název obwarzanki a v Krakově je prostě musíte ochutnat!
Navštivte Krakov, stojí to za to!

A jaká byla spokojenost s Leo-Expresem? 
Před zpáteční cestou přišla SMS - zpoždění 200 minut. COŽE????. 
Jeli jsme následujícím autobusovým spojem až do Ostravy a pak s Regio Jet do Pardubic (138 Kč/osoba). Trochu adrenalinu, zda-li stihneme přípoj, koupit lístky atd, ale i to patří k cestování. Za zpoždění busu Leo-Express vrátil 50% jízdného a za nevyužití vlaku celé jízdné.
  • pokud jedete s cestovkou a něco se zvrtne, můžete nadávat na cestovku 
  • pokud cestujete sami, musíte situaci řešit :) -  a že se můžou při cestování semlít věci .





Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou n...

S báglem na Kypr.

Spíš než dovolenou bych to nazvala poznávačkou. Cestujeme rádi na vlastní pěst bez cestovky, kdy si vše řídíme podle sebe. A co si nezařídíme, to nemáme, takže se musíme snažit. A raději 2-3 "dovolené" v tomto stylu a za tyto peníze a než jednou za rok od cestovky. Koho zajímá rozpočet, najde ho na konci článku :). Nejčastější dotazy: Kde máte kufry? Doma, letíme jen s batohem. Jéé a kolikatery máte boty?  Jedny, Maxmilián má nárok na dvoje :). A kolik máte oblečení?  Pokud jedeme do tepla, potřebuje člověk opravdu málo věcí. A přiznávám, že je to osvobozující, mít sebou minimum oblečení. Ale byly doby, kdy jsme také lítaly na dovolenou s narvaným 20 kg kufrem a neuměla jsem si to představit jinak. ...a o dalším se dočtete v článku :). Chtěli jsme co nejjižněji, aby už moře bylo na koupání a tak vyhrál Kypr. Začínáme v Pardubicích na nádraží ve 22.30 hod. Odlet z Bratislavy v ranních hodinách nám konečně umožnil prubnout lůžkový vlak z Pardubic.  ...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...