Přeskočit na hlavní obsah

Testujeme Leo Express. (Polsko - Krakov)

A rovnou do Krakova, historické rezidence polských králů, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO a je druhé největší město v Polsku.
Proč jedeme v téhle zimě? 
Už se nám stýskalo po výletě, po zážitcích, prostě jen sbalit bágl a cestovat. A Maxmilián si moc přál jet zas někam vlakem. Okukujeme nabídku levných jízdenek, vyhledáme hostel na bookingu a vyrážíme v osvědčené sestavě: syn, dcera, vnouček a já.
Cestování by nemělo stát majlant, i my se snažíme vejletit nízkonákladově:
  • 658 Kč / osoba Pardubice - Krakov a zpět (viz Leo Express ), dítě zdarma
  • ubytování v hostelu za krásných 274 Kč na dvě noci/ osoba a za dítě nic nechtěli :) 
  • parádní prodloužený víkend za 932 Kč pro jednoho

Ve vlaku se dá s malým klukem dělat spousta věcí, hrát, povídat, pojídat, koukat z okna. Byla to fofr jízda v Leo-Expressu. V Bohumíně přesedáme na autobus a pokračujeme do Krakova.


Vítá nás mrazivý, ale slunečný  Krakov. Hned u nádraží mapa jako hrom, ale íčko je íčko :).


Se zimou se počítalo. Konečně jsem vytáhla lyžařské funkční triko, které už léta čeká ve skříni na svou  premiéru. Dále to jistí hřejivá flíska a jégrovky :). A Max je také jak ve vatě, žádný strach.


 A protože se nejlépe  plánuje v klidu u horkého svařáku, zasedáme k poradě v příjemném baru.


Hostel jsme vybrali co nejblíže k centru, perfektní poměr cena - poloha. Když jsme otevřeli hlavní dveře, zatrnulo ve mně :(. Ale stejně jako v životě, nehodnotit po prvním dojmu, dát tomu šanci :). Usměvavá recepční, teplo, čisto, vybavená kuchyň, příjemná společenská místnost a různí cestovatelé, jak už to tak v hostelech chodí. Musím uznat, že takovéhle ubytování má zajímavou atmosféru. Max ani nechtěl jet domů, jak se mu tu líbilo.


Krakov má 766 739 obyvatel, spoustu kostelů, historických budov, parků a synagog.


Nad řekou Vislou na Wawelském vrší stojí královský hrad, zámek a katedrála.

Mě nadchla budova Collegia Maius, původní historické sídlo Jagellonské univerzity. Byla založena v roce 1364, po  Karlově  v Praze. Právě po těchto schodech chodíval i Koperník.



Když jsme unavení, vyhrává cukrárna s dětským koutkem. My padáme vyčerpaně do křesel, srkáme kávu a Max ožívá. Děti se umí nádherně samoobživit.
Rádi chodíme tam, kam chodí místní. Na Novém náměstí v židovské čtvrti je kruhová budova tržnice s nabídkou ovoce, zeleniny a rychlého občerstvení. Nejhojněji se tu nabízejí místní zapiekanky - delikatesa! Příznivce "bleších" trhů by si tu také přišli na své.
Už ten název láká: PIJALNIA WODKY A PIWA - jdeme tam :). Zajímavý interiér, velký výběr, my si dáváme pivko. Závěrečné foto samo pouze pro fotografa.
Ještě stále jsme v Kaziměři -  židovské čtvrti. Musíme ochutnat i něco košer a zas si pochutnáváme.
Výběr malebných hospůdek je fakt neskutěčný. Krakov doporučuju gurmánům!!
Úplně nečekaně se nám procházka židovkou čtvrtí mění v degustaci místních specialit, teď jdeme ochutnat svařák do vyhřátého" stylového stanu". 
Neopakovatelná atmosféra krámků a hospůdek.
V Krakově nebudete strádat ani hladem ani žízní. Taky se tu neztratíte, díky info-mapám na každém rohu, za to místním palec hore.
Jasně že mě nadchly taky tyto kroužky o průměru cca 17 cm. Pletou se ručně za dvou válečků, pak se ponoří do vařící vody, aby už více nekynuly. Mají krásný název obwarzanki a v Krakově je prostě musíte ochutnat!
Navštivte Krakov, stojí to za to!

A jaká byla spokojenost s Leo-Expresem? 
Před zpáteční cestou přišla SMS - zpoždění 200 minut. COŽE????. 
Jeli jsme následujícím autobusovým spojem až do Ostravy a pak s Regio Jet do Pardubic (138 Kč/osoba). Trochu adrenalinu, zda-li stihneme přípoj, koupit lístky atd, ale i to patří k cestování. Za zpoždění busu Leo-Express vrátil 50% jízdného a za nevyužití vlaku celé jízdné.
  • pokud jedete s cestovkou a něco se zvrtne, můžete nadávat na cestovku 
  • pokud cestujete sami, musíte situaci řešit :) -  a že se můžou při cestování semlít věci .





Populární příspěvky z tohoto blogu

Mnichov - rande sama se sebou

Mnichov lowcost: výprava přežití – level pokročilý 😄🍺 Vyrazila jsem sama, protože jsem chtěla pár dní jen pro sebe a malé dobrodružství s batůžkem. Sólo cestování má jednu velkou výhodu: jdete přesně tam, kam chcete.  V Mnichově jsem strávila dvě noci. Ideální kombinace: dost času na památky, málo času na utrácení a přesně tolik sil, kolik unese jeden pár nohou. Ráno v 5:35  jsem naskočila na vlak Praha–Mnichov. Příme spojení - žádný stres s přestupy. Zpáteční jízdenka s místenkou za 1050 Kč – praktické  ponaučení:  kdo kupuje dřív, ten jede levněji. Ubytování? Hostel ve společném pokoji na 2 noci za 987 Kč .  Na recepci ukážete rezervaci v aplikaci Booking a můžete se jen usmívat 😃. Spala jsem s partou dívek  z celého světa… a byla jsem nejstarší kus v kolejišti 😅. Soukromí v 6-lůžkovém pokoji zajištěno, zatáhnete závěs a nikdo o vás neví. Bydlela jsem hned u hlavního nádraží – do centra k památkám 10 minut pěšky.  Ideální základna pro kultu...

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil....

Dlouhý článek, protože i víkend byl dlouhý a náročný. Měla to být romantická idylka – projížďka údolím řeky Svratky. Plán byl jasný, ale realita se rozhodla, že nám připraví něco úplně jiného. V sobotu natěšeně nastupujeme do vlaku, já s romantickými verši na rtech: „Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...“ Jenže sotva se uvelebíme, vlak škubne, motor ztichne, světla zhasnou a klíma jde do věčných lovišť. Čeká nás 40 minut nedobrovolného saunování. Nakonec se vlak přece jen rozjede – za nadšeného potlesku všech spolucestujících. Přípoj? Ten nám samozřejmě ujel, takže nás čeká 35 km navíc. Ale co, říkáme si, to dáme, než zjistíme, že se dramaticky změnil i výškový profil trasy - jsme na Vysočině Navigace nabízí dvě možnosti: buď po lesní cestě do kopce, nebo po silnici do ještě většího kopce. Volíme silnici, kde stoupání připomíná Himaláje. Jediné plus - kolem nás svištící auta (odhaduji 130 km/hod) příjemně víří rozpálený vzduch od asfatu. Můj obličej připomíná zralé rajče, tlak ja...

Tak mě vystěhoval.....můj drahý muž.

Čekala jsem to. Prý se moc roztahuju. Prý už se nechce dělit o gauč s haldami látek. Přiznávám, že v zápalu práce občas někde odložím nějaký kousek. Prý už nechce mít na jídelním stole výztuhy, střihy, nůžky, pravítka a další důležité krejčovské propriety. Jenže když on ten jídelní stůl je tak parádně velký. Prý už nechce uléhat s představou zapíchnutého špendlíku kamsi.....tohle si ale vymyslel ,)! V posteli ještě žádný špendlík nikdy nebyl (zatím). Tak jsme stěhovali, škrabali, malovali, vrtali, šroubovali, sestavovali, posilovali se pivem... A z bývalého dětského pokoje mám RÁJ. Spousta úložného prostoru, polic a všechno mám pěkně po ruce. Ještě pověsit zrcadlo a záclonu... Teď se to bude panečku šít :).