Tak se přiznávám....

Opravdu velmi nerada šiju knoflíkové dirky. Dále nerada šiju cokoliv v ruce, i když jsou to třeba jen knoflíky. A co opravdu nerada šiju, jsou bodýčka. Tohle všechno moje dcera ví. Přesto už nějakou dobu naznačuje, že chlapeček potřebuje právě ty bodýčka. A prý nejlépe s knoflíčkama. I zapínání mezi nožkama na baby patenty by prý bylo fajn. Ufuf.  Nějakou dobu jsem dělala mrtvého brouka. Nepomohlo to. Tlak sílil.
Jak to dopadlo?
Ač nerada, šila jsem knoflíkové dírky. I jehlu jsem vzala do ruky a poctivě přišívala knoflíčky.




 Do baby patentů jsem se nakonec taky pustila.

 A body jsem rovnou ušila tři. Kdoví, kdy zas dostanu chuť na tohle šití.

 Ovšem radost chlapečka byla nezměrná a pusa, kterou jsem za to dostala, předčila včechny poklady světa.


A jako další poděkování velmi zodpovědně přerovnal všechny špulky :)  .