Přeskočit na hlavní obsah

A která je ta vaše?



Tři peněženky jsou na přání. Už nějak neumím ušít jen jednu, dvě věci. Když už mám v ruce nůžky, rovnou to šmiknu třeba na pět kousků. To znamená, že dvě peněženky už se tetelí ve výloze :).













Šití peněženek je o přesnosti. Pokud se nějaký šev rozhodne, že si prostě  pojede podle svého, že si někde lehce ujede, peněženka se nedá dát dohromady. Tak holt šiju přesně. A že toho šití u peněženek je opravdu hodně. Kapsičky, přihrádky.........ale pak ten výsledek.




 Musím se přiznat, že se mi líbí každá peněženka. S každou se těžko loučím. A tímto veřejně slibuju, že už si konečně ušiju jednu krásku pro sebe a to co nejdřív!!

1. díl šití peněženky....jojo, taková harmonika :) :) :) , čtěte ZDE




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ptáte se mě: "Je těžké ušít peněženku?"

Není.  Nejtežší je naskládat harmoniku.  Co má společného harmonika s peněženkou? Tahle není tahací, ale pracně skládací. Peněženek jsem ušila spoustu, vychytala "mouchy", získala správný grif a šití jde skoro jak po másle. Jen ta HARMONIKA! Vyloženě horor. Důležité totiž je přesné poskládání. Fakt to není tak jednoduché. Někdy složím napoprvé...uf. Úžasný pocit. Říkám si, mám to zmáklé, teď to pofrčí. Beru další pruh látky a začnu skládat. Nevychází. Přebývá nebo chybí třeba jen 2 milimetry. Jenže takhle by peněženka  nepasovala dohromady.        ŠPATNĚ. Znova.   ŠPATNĚ. Znova. Opět ŠPATNĚ. Opět skládám znova a znova. Někdy se na této činosti zaseknu a skládám marně do "zblbnutí". Manžel vypočítel přesný rozměr jednotlivých proužků, ale v praxi to nefunguje. Když už chci hodit flintu do žita, v mém případě harmoniku z okna....zázrak. Vidíte, přesná harmonika?! Zakoličkuju, aby se skládačka náhodou nechtěla nerozložit. Šití

Jak zabavit dítě a babičku.

Dva dny, nabitý program, nadšený chlapeček i babička.  Opět po roce máme s chlapečkem dva dny pro sebe. Tak vymyslet něco, aby byl Max co nejvíce nadšený, nenudil se no a aby to bavilo i mě. Ač nerada, volím jako dopravní prostředek auto. Máme toho totiž hodně v plánu. Tak jedeme.... 1. zastávka:  Minizoo Ringelland (před Kutnou Horou)   je malinký z oopark s cirkusovou manéží (představení o víkendu), který provozuje drezerská rodina  Ringelových.  Po zrušení státních cirkusů měla být zvířata zastřelena, tak si je rodina "adoptovala".  Viděli jsme sibiřské tygry, lvy pustinné, pumu nebo dikobrazy. Krátká procházka, ale po hodinové jízdě autem, příjemná.  Chlapeček, jako všechny děti, miluje zvířata, či-li účel splněn :).  Více zde:  ringelland 2. zastávka : jdeme se ztratit. A to do slova. Čeká nás  Kukuřičné bludiště.  Nachází se těsně před Kutnou horou.  A bloudíme a bloudíme.... Snažíme se najít všechna písmenka do tajenky.

Jak zůstat normální v době nenormální.

14.3. sobota:   Bum, prásk: NOUZOVÝ STAV. Covid 19 útočí, nemůžu otevřít obchod. Hmm, měsíc bude zavřeno. Snažím se o pozitivní pohled: stihnu všechny resty plus mám spoustu času na šití a tak si užívám krásný volný den - nešiju. 15.3. neděle : prý budou potřeba roušky, které nikde nejsou, začínám šít roušky 16.3. pondělí : šiju roušky,  rozdávám, rozvážím 17.3. úterý : šiju roušky, doplňuji, co doplnit jde - to co vypadá jako ranní moč, není ranní moč, ale chutná to podobně, to co vypadá jako fernet, není (bohužel) fernet a chutná to jako ranní moč. 18.3. středa :  jsem v rouškovém rauši 19.3.čtvrtek : není z čeho šít, shnáním materiál, šiju roušky, začíná mně z toho šibat, ale šiju dál   20.3.pátek: šiju roušky, směňuji roušky za lahve vína, peču bábovku, mám víno, už mně nešibe :) 21.3.sobota : všichni chtějí roušky, šiju, daruji, rozvážím, prodávám, večer víno 22.3. neděle : šiju roušky, směňuji roušky za zakladač, víno došlo 23.3. pondělí :přijíždí po